Zeptali jsme se maminek, co doporučují rodičům, kteří dětem zařizují hrací místnost. Mezi jejich tipy patřila třeba závěsná síť na plyšáky, žíněnky, žebřiny a hlavně hodně plastových boxů. Kromě toho prozradily, jak vedou děti v zásadách Montessori k tomu, aby si hračky samy uklízely.
Domácí herna není žádný luxus a nepotřebujete na ni ani extra pokoj navíc. Hernu založíte i ve:
- volném pokoji určeném v budoucnu pro jednoho ze sourozenců, dokud jim ještě nevadí spát společně
- a nebo v klasickém dětském pokoji jako hrací koutek.
Přečtěte si, jak hernu vyřešily dvě různé maminky. Jedna ji přizpůsobila svým sportovním a akčním dětem a druhá k hračkám přistupuje podle Montessori zásad.
Sourozenci můžou spát v jednom pokoji a v druhém si hrát
„Mým dětem je 9 a 13 a vyrůstaly s hernou. Šlo o volný pokoj, do kterého se měl nastěhovat starší syn, až do toho vyzraje. Když se chtěl v deseti osamostatnit, hernu jsme zrušili,“ vypráví IT administrátorka Pavla. „Někteří rodiče podle mě dělají tu chybu, že sourozence velmi brzy rozdělují do vlastních pokojů. Doporučuju jim, aby děti klidně nechali spát spolu a volný pokoj využili na hraní.“
Pavla přiznává, že jejich herna nebyla do detailu vyšperkovaná. „Na Pinterest bych ji asi nedala,“ směje se. Byla ale funkční. Spolehlivě sloužila zároveň mladšímu a staršímu dítěti.
Základ jako z tělocvičny: žebřiny a žíněnky
Pavle se podařilo vytvořit místo, kde se děti můžou vyblbnout. Pavlina rodina je hodně sportovně založená a také její děti jsou pěkně živé. „Všem rodičům doporučuju žíněnky. Buď skládací, které se dají snadno uklidit, nebo klasické molitanové. Děti na nich bezpečně provádějí svoje akrobatické kousky. A také se hodí, když přijedou klukům kamarádi na přespání,“ říká Pavla.
Stejně tak se Pavle dobře osvědčily žebřiny, které jsou pro děti zdrojem nekonečné zábavy. „S nákupem žebřin u malých dětí počkejte, nebo na ně při hraní dávejte pozor. Super je, že se na žebřinách můžou protáhnout i dospělí.“
Kromě toho ještě doporučuje nainstalovat do pokoje koš na basketbal. Míč využijte raději pěnový nebo plyšový, aby se v pokoji neotloukaly zdi.
Jak to měli u Pavly s počítačem? „Počítač do herny podle mě nepatří, protože hrozí, že ho děti rozbijí. Kluci měli jen jeden v pokoji, kde spali.“
Super prvkem do herny jsou pomůcky podporující pohyb dětí jako žebřiny nebo žíněnky.
Nepořádek je v pořádku, hlavně ale pořiďte co nejvíc boxů
Pavla se rozhodla, že v herně nemá moc cenu řešit úklid. „Prostě jsem přijala, že tam bude nepořádek. Za hernou se většinou zavřely dveře a uklízí se, když přijede návštěva.“
Herna ale přece jenom potřebuje trochu organizace. V tom Pavle pomáhají úložné plastové boxy. „Máme strašně moc lega. Kostky uklízíme podle barev do boxů, jeden box máme jenom na panáčky. Boxy pak strkáme do komody. Složené výtvory stavíme přímo na komodu.“ Kromě boxů měli v herně ještě skříň jenom na dětské kostýmy, které Pavlini kluci milovali.
Katastrofa byli pro Pavlu plyšáci, nazývá je lapači prachu. „Na plyšáky jsem si vymyslela závěsnou síť ke stropu, kam se hračky hází. Síť jde spustit a plyšáci se pak vysypou. Je to nenáročné na údržbu.“
Přečtěte si také: Sentiment šel stranou. Z dětského pokoje mají rodiče dílnu a zašívárnu. >>
Hernu vybudujte tak, aby v ní přespala i návštěva
Pavla vysvětluje, že hernu využívala i jako pokoj pro hosty. Často k nim jezdila tchýně nebo další příbuzní a herna byla ideálním místem, kde mohli v klidu přespat. „Do herny jsme proto přidali rozkládací gauč a závěs, kterým se dá vytvořit soukromí.“
Gauč přišel vhod, i když u nich návštěvy nespaly. „Když kluci babičce s dědou ukazovali své hračky a výtvory, mohli si na gauč starouškové sednout. Kdyby si babička sedla na zem, už by nevstala,“ směje se Pavla.
Aby byla herna univerzální i jako hostinský pokoj, Pavla doporučuje koupit neutrální koberec. Barvy je podle ní lepší dostat do pokoje doplňky, které se dají sklidit. „Věděli jsme, že hernu nebudeme mít na věky. Na zem jsme proto dali neutrální zelený koberec – děti se mohly válet po zemi a nenastydly. Pořídili jsme jim i menší hravé koberce, třeba takové ty se silnicí pro autíčka, které se dají snadno schovat.“
Hernu držte v neutrálních barvách, aby byla víceúčelová.
Čím víc věcí a barev, tím míň se děti soustředí
S neutrálním designem herny souhlasí i Eva, která říká: „Celý pokoj máme v neutrálních barvách. Jednak se mi to víc líbí a jednak vím, že čím víc barev je okolo, tím míň se pak děti soustředí na aktivitu, kterou právě dělají.“
Eva má dvě děti, osmiletého chlapečka a čtyřletou dcerku. Pro děti mají jenom jeden pokoj, který zároveň využívají jako hernu. „Bydlíme v bytě a další pokoj prostě nemáme. Dětský pokoj jsme proto opticky rozdělili na zóny. Tak, aby bylo jasné, kde se pracuje, kde se spí a kde se hraje.“
Přečtěte si také: Jak si zařídíte plnohodnotnou pracovnu, i když na ni nemáte vlastní pokoj. >>
Místo hraček máme pomůcky, respektujeme, co děti baví
Dětem zároveň v soustředění pomáhá, když nejsou obklopeny hračkami. „Malé děti tolik hraček nepotřebují. Navíc my doma ve stylu Montessori upřednostňujeme pomůcky místo hraček. Hračka je jen o hře. Pomůcka znamená, že se dítě při aktivitě s ní něco naučí.“
Místo autíčka tak mají Eviny děti doma třeba dřevěný kužel. Nebo navlékací pomůcku s ježkem, kde trénují jemnou motoriku. Sami si přitom mají přijít na to, jak se věc používá. „Mají toho méně, ale zato jsou ty věci kvalitnější a z ekologičtějších materiálů než plast,“ upozorňuje Eva.
Montessori pomůcky nejsou jenom na hraní, ale pomáhají rozvíjet dovednosti dětí.
Učí tím navíc své děti, že materiálno není důležité: „Samozřejmě, že moje děti občas chtějí hračky, co mají kamarádi. Vyjádřím jim uznání, že tomu rozumím, že je to pro ně lákavé. A diskutujeme o tom, jestli je to pro ně vhodné, nebo není. Snažím se jim vysvětlit, že nemůžou mít všechno a že by měly být střídmé.“
Každé dítě navíc baví něco úplně jiného a rodiče by to měli respektovat. „Třeba našeho Kryštofa nebaví vymýšlet si alternativní světy a raději tvoří. Místo aby létal s raketou po fiktivním vesmíru, tak pájí, řeže a lepí. Dcerka oproti tomu má ten svět ‚jako‘ moc ráda. S kočárkem a panenkami třeba vyráží na výlet.“
Děti si svoje věci samy uklízí
Oproti Pavle se Eva snaží vést děti k úklidu: „Patří to k Montessori přístupu: součástí hry je i dokončení aktivity a úklid. Učím děti, že každá věc má své místo.“
Aby i čtyřletá Natálka věděla, kam co uklidit, a nemusela při tom číst štítky, nalepila Eva obrázky hraček na plastové boxy.
Eva říká, že do budoucna zatím neví, jak to s dětským pokojíčkem budou mít. „Můj bratr si staví dům, v dětském pokoji mají dvě okna, aby se prostor v budoucnu dal oddělit příčkou. My jsme v bytě a takový luxus zatím nemáme. Vím, že děti jednou budou potřebovat svoje soukromí. To ale budeme řešit, až to přijde. Já sama jsem vyrůstala se dvěma sourozenci v jednom pokoji a zpětně vidím jenom plusy.“
Jestli máte možnost přestavby velkého pokoje na dva menší, abyste dětem vytvořili hernu, běžte do toho. A pokud vám na vytvoření nebo vybavení herny nestačí finance, využijte Rychloúvěr od Modré s výhodným úrokem.