„A tenhle znáte? To přijde tchyně bez ohlášení a…“ Nebojte, vtipy si necháme od cesty. Přinášíme vám seriózní pohledy dvou generací, tchyně Emílie a snachy Ivony, které spolu přes dvacet let bydlí pod jednou střechou. Čtěte, kdy spolu bojují, co si spolu užívají a jak se dohodly na pravidlech týkajících se společné zahrady nebo výchovy dětí.
Emílie a Ivona spolu bydlí už 23 let. Celé to vzniklo tak, že Emílie s manželem nechtěli ve velkém domě zůstat sami. Jeden syn se jim ale přestěhoval s rodinou na druhý konec republiky, a tak požádali druhého syna Lukáše se snachou Ivonou, aby se nastěhovali. A oni souhlasili. „Emílie učila na místní základní škole a domluvila nám místo pro našeho budoucího prvňáčka. Byla jsem ráda, že půjde do osvědčené školy a k učitelům, kteří jsou opravdu dobří,“ popisuje začátky Ivona.
Mladí se ještě před nastěhováním pustili do rekonstrukce, se kterou jim rodiče rádi pomohli – doporučili řemeslníky, prohlédli katalogy a poradili, když si Ivona s Lukášem nemohli vybrat dveře nebo vzorek kuchyňské linky. „Oddechli jsme si, že tchyně s tchánem nelpěli na zařízení patra, které kdysi sami zbudovali. Naopak byli rádi, že se zbavujeme starých, nemoderních věcí,“ popisuje Ivona.
Hned po nastěhování do horního patra si Ivona s Lukášem libovali při výhledech z oken na krásnou Vysočinu, jejich oblíbené práci na zahrádce i hlídání pro děti v podstatě kdykoliv. „V době, kdy se k nám děti nastěhovaly, už byl muž v důchodu a já jsem ještě dokončovala poslední roky ve škole. I tak jsem měla plno času a nálady věnovat se vnoučatům, pomáhala jsem jim s první písankou, malou násobilkou i poznávačkami do prvouky,“ říká Emílie. Idyla jako vyšitá.
První skřípání: prarodiče přece mají právo rozmazlovat. Nebo ne?
Na preventivní prohlídce u nového zubaře se Ivona nestačila divit. Obě děti měly po třech kazech. Nejprve to sváděla na nezodpovědný přístup předchozího lékaře, ale pak zjistila, že děti chodí dolů k babičce a dědečkovi nejen psát úkoly, ale také na výkrm. Denně tam dostávaly bonbony, čokolády a další nezdravé sladkosti.
Ivona s Lukášem se rozhodli reagovat v klidu a babičce s dědečkem popsali situaci – děti mají kazy, tloustnou a spěje to akorát k tomu, že se jim budou spolužáci smát.
„Celý život jsem musela být přísná na děti ve škole a teď jsem si konečně chtěla užít vnoučata. Muž je navíc rozený komik a měl radost, když se děti smály při hledání čokolád schovaných v jeho náprsní kapse nebo když si trénovaly matematiku při počítání bonbonů. Proč bychom nemohli být hodná babička a dědeček, kteří už mohou vnoučata trochu rozmazlovat? Od výchovy jsou tady rodiče,“ kontrovala Emílie.
Učení a čtení s dětmi ano, ale tabulku čokolády a pytlík bonbonů ne. Děti potěší třeba výlet nebo společné pečení.
Tohle si do divadla vzít nemůžeš
Další neshody dvou generací se týkaly práce kolem domu. Lukáš s Ivonou chodili do práce, zatímco babička a dědeček už si užívali důchod. „Byla jsem ráda, že mám klid – po těch letech nervů, vstávání a handrkování se s rodiči žáků o přimhouření oka nad známkami jejich dětí. Vařila jsem a dělala domácí práce, ale na běhání kolem domu už jsem neměla chuť. Hrabání listí, zametání a květinová zahrádka zůstala na mladých, dědeček se dál staral o zeleninovou zahradu a stromy,“ popisuje Emílie.
Podle Ivony si ale babička mohla každý den najít hodinku čas, aby zametla před vchodem, ostříhala uschlé růže nebo zalila truhlíky místo toho, aby pořád chodila do horního patra a radila mladým. „Když jsme šli s Lukášem do divadla, jeho matka ho poslala převléct si kalhoty, protože se jí nezdály vhodné. Lukáš chvíli protestoval, ale pak šel. Emílie pořád upravuje vnoučatům vlasy a když se jí zdá, že vnučka nemá dost hezký účes, přečeše ji. Chodí k nám nahoru s tím, že potřebuje koření, ale ve skutečnosti mi jen chce říct, jak mám lépe dělat řízky, který prací prášek používat a kam chodit nakupovat,“ vypráví Ivona.
Dodnes má slzy v očích, když si vzpomene na velkou čistku, kterou jedno dopoledne babička s dědečkem uspořádali. „V kumbálu a na půdě měli schované věci po svých rodičích – kromě obnošených kabátů i krásné kameninové nádoby nebo soupravy starých vah a závaží. Všechno za pár hodin vyhodili,“ popisuje.
Emílie na tu událost vzpomíná trochu jinak. „Pamatuji si, že když umřeli moji rodiče, zůstala po nich spousta věcí. My jsme pak s mužem trávili dlouhé týdny úklidem a nestačila jsem se divit, co všechno maminka s tatínkem schovali i po svých předcích – třeba staré rozbité nářadí na pole a sbírku obouchaných nádob na pečení. Pár věcí jsme si tehdy schovali, ale časem jsem si to nechala projít hlavou a rozhodla se, že žádné poklady schraňovat nebudeme, ať svým dětem nepřiděláváme práci,“ dodává.
Pohled na výchovu a oblékání se může dost lišit. Podle maminky je oblečený dost, tchyně by přidala čepičku a přibalila dlouhé kalhoty. Pro jistotu.
Jak dál, když není, kdo by vás rozsoudil
Za desítky let společného soužití už Ivona s Emílií leccos zažily a vytvořily si vlastní pravidla, která ve společném dvougeneračním domě dodržují.
- Babička s dědečkem už dávno vnoučatům nepomáhají s úkoly ani jim nedávají sladkosti. Užívají si ale čas s pravnoučaty a ani je nenapadne kupovat jim čokoládky.
- Ivona si uvědomila, že je perfekcionistka a nemůže k tomu nutit lidi kolem sebe. Když má čas, uklízí okolo domu, když nemá čas, nechá listí a oschlé kytky být. Den má 24 hodin a není nafukovací, jak by si přála.
- Emílie už tak často nechodí nahoru. S mladými si dávají pravidelné víkendové kávy, schází se venku pod pergolou, chodí na procházky. Mnohem víc teď chodí Ivona s Lukášem dolů k babičce a dědečkovi.
- Když Ivona něco potřebuje, zajde se Emílie zeptat. Tu vždycky potěší, když je zájem o její zkušenosti.
- I když se podle Emílie hodí do divadla jedině černý oblek a vlasy musí být zapletené do pevného copu, ví, že móda a představy mladších generací jsou někde jinde. Sama se obléká a upravuje podle svých zásad, ale dětem už do toho nemluví.
- Když se některá dvojice pouští do větších akcí typu kácení stromu nebo úklidu půdy, vždycky to spolu proberou a dohodnou se, jak to udělat nejlépe.
Pokud vás čeká stěhování do vlastního nebo k rodičům a plánujete rekonstrukci, zkuste Hypoúvěr. Podobá se hypotéce, ale maximální úrok je garantovaný státem. A úrokové sazby začínají už na 2,29 %.