Jak jsem konečně uklidila díky odbornici na redukci věcí Marii Kondo

Jak jsem konečně uklidila díky odbornici na redukci věcí Marii Kondo

3. 7. 2020
3 min. čtení
Mýma očima

Lehce kontroverzní úklidová expertka, která brázdí přecpané americké domovy a bez milosti z nich vyhazuje vše, na co přijde. To je Japonka Marie Kondo. Zbožňovaná odbornice na redukci věcí se veze na vlně minimalismu, šetření životního prostředí a také touhy po volném čase bez smetáku v ruce. Přečtěte si, jak jsem se s jejími radami vypořádala a co se mi zdálo přitažené za vlasy.

Hlavním problémem domácnosti je nekonečný úklid. Když proces úspěšně skončí a přichází pocity hrdosti, rychle se zjeví špinavý sporák, prach na skříni nebo rozbitý květináč s kytkou. A s hlínou po celé zemi.

Přesně tohle mi dlouho vrtalo hlavou. Jmenuju se Eva, je mi skoro 30 a chci mít uklizeno jednou provždy. Do téhle věty klidně dosaďte své jméno a věk, do předchozího odstavce svůj byt či dům.

 

2 typy úklidu

 

Úklid dělím na dva typy:

  1. Běžný denní úklid kuchyně, stlaní postele, eliminace rozházeného oblečení. Týdenní vysávání, praní, úklid koupelny. Měsíční výměna povlečení, čistka v ledničce. Méně časté mytí oken, rozmrazování lednice.
  2. Sofistikovaná revize věcí, úklid jednou provždy ve smyslu pečlivé rozvahy, co vlastně doma mít chci a nechci, stanovení jasných pravidel, jejich dlouhodobé (celoživotní) dodržování.

Rovnou vám prozradím, že s bodem číslo jedna mi žádné zázračné metody nepomohly. Na to bych musela najmout četu uklízeček a stejně bych doma před jejich příchodem lítala jak hadr na holi, aby o mně neřekly, že jsem nepořádnice.

S bodem číslo dva je to optimističtější. Řešení mi pomohly najít dvě věci:

  1. Kniha Zázračný úklid od Marie Kondo + pár dílů jejího seriálu
  2. a stěhování.

Stlaní za vás nikdo neudělá, ale s generálním uspořádáním věcí pomůže Marie Kondo.

 

Čím mi Marie usnadnila život

 

Po přečtení knihy jsem měla smíšené pocity. Dnes už vím, že dost záleží na vašem momentálním rozpoložení, jestli vás Marie nadchne, nebo naštve.

Její klíčovou myšlenkou je, že každý může uklidit doma jednou provždy. Jen musí vědět, jak na to. Důležité je shromáždit všechny věci na jednu pořádnou hromadu, potom každou vzít do rukou a říct si: „Dělá mi tohle radost?”

Při jednoznačném ano jsem si mohla věc nechat. Jenže často jsem byla nejistá. Jedna část mého já úpěnlivě spílala, ať to nevyhazuju, že se to může hodit, bylo to drahé a je to dárek.

Druhé já bylo zatím utlačené někde vzadu. Našeptávalo mi, ať dám na intuici a zbavím se hrnku od tety, který nepoužívám a radost z něj taky nemám.

A tak začala velká úklidová show přímo u mě doma. Dost mi při tom pomohlo stěhování. Snadno si ho můžete i nasimulovat – stačí prohodit pokoje nebo jen přesunout pár kousků nábytku.

Při třídění jsem si uvědomila, že stejně jako radost je důležitá i praktičnost. Náhradní zubní pasta mi extra radost nedělá, ale doma ji potřebuju. Ovšem ne v deseti vydáních.

Vybavená radami úklidové guru jsem se dala do díla:

  • Konečně jsem se zbavila darovaných knížek, kde jsem z posledních sil došla na stranu 20 a dál to nešlo.
  • Koupené věci rovnou rozbaluji. Třeba punčochy nenechávám v krabičce, jinak se na ně dostane až za dva roky.
  • Udělala jsem si pořádek v kabelce a zvykla si každý den po práci kouknout, že se tam netvoří binec. Marie sice radí si všechno z kabelky vyndat, ale to mě nebavilo.
  • Místo do komínků skládám oblečení v šuplících do řádků za sebou.
  • Přestala jsem uklízet „po troškách”. Vyhradila jsem si čas na celý šatník a přebrala ho v jednom dni.
  • Vyhodila jsem oblečení, které bylo ještě pěkné, ale „na doma”. Jenže jsem ho reálně nenosila ani doma.
  • Začala jsem ponožky rolovat místo cpaní jedné do druhé.

Marie nikdy neskládá oblečení na sebe do komínku, ale řadí vedle sebe.

 

Čím jsem se řídit nemohla

 

Marie v knize s oblibou popisuje, jak u klientů naplnila 35 pytlů na odpadky věcmi na vyhození. To je ale úplně proti mému životnímu nastavení. Třeba několikery skoro nenošené boty nebo sbírku obalů od čajových sáčků z dětství šlo klidně vyhodit. Mnohem větší radost jsem ale cítila, když jsem nesla boty do charitativního obchodu a čaje poslala nadšenému sběrateli na druhém konci republiky jen za poštovné.

Jako nereálné jsem zamítla i několik dalších rad:

  • Mít doma maximálně 30 knížek. Pokud čtení milujete stejně jako já a ke knihám se rádi vracíte, prostě jich musíte mít víc. Ale jen ty, které vám dělají radost.
  • Uklízet kabelky do kabelek. Marie radí minimalizovat prostor na kabelky tím, že jich dáte několik do sebe. Pro zachování psychického zdraví to nedoporučuji, hrozí nervový záchvat při páčení kabelky z útrob pěti jiných.
  • Co nepotřebuješ ty, nepotřebuje nikdo z tvého okolí. Když nenosím svetřík, o kterém vím, že se líbí sestře, ráda jí ho nabídnu. Ona ho na rozdíl ode mě využije.
  • Sezónní oblečení není třeba uskladňovat. Ve 30 °C nechci koukat na lyžařské kalhoty a o Vánocích mě nedojme pohled na letní šaty. A navíc to ve spodních policích dost překáží.

Limit třiceti knížek je stejně pravděpodobný, jako že na ulici potkám Gandalfa.

 

Na co podle mě Marie zapomněla

 

Každý má svou vášeň – ať už je to hokej, sbírání odznaků nebo akvaristika. Pokud milujete svých 200 odznáčků, neschovávejte je v krabici pod postelí ani nenoste do kontejneru. Hrdě je vystavte třeba v rámu jako obraz nebo půjčte místnímu muzeu na tematickou výstavu.

Nadšení pro úklid jednou provždy musí být ve vás. Pokud podléháte módním trendům jménem Marie Kondo a minimalismus, pravděpodobně to u vás bude brzy vypadat jako dřív. Pokud se vnitřně neztotožníte s redukcí věcí, pravděpodobně jí nikdy nedosáhnete.

Na úklid nemůžete být sami. Když zuřivě protřídíte všechny své a společné věci a partner při tom bude jen nechápavě kroutit hlavou, harmonický domov nenastolíte.

Proto nedoporučuji, abyste přiletěli domů, máchali nad hlavou knihou Marie Kondo a zběsile vyhazovali všechno ze skříní. Poklidnou diskuzí a představením vašich záměrů partnerovi objasníte, co plánujete, a určitě ho i naladíte na stejnou vlnu.

 

Milá Marie, díky za tvé myšlenky, ale…

 

Některé tipy mi opravdu pomohly, jiné jsem kriticky zhodnotila a neřídím se jimi. Zjistila jsem, že při „úklidu jednou provždy” je potřeba třídit vícekolově. Uvědomila jsem si, že není ostuda mít své věci ráda, naopak – nejlepší je doma mít jen to, co mám ráda. Zarazit impulzivní nákupy, nechtěné dárky poslat dál a rodině jasně říct, co si přeji k narozeninám.