Maminky radí, jak na práci s dětmi v patách

Začátky práce na mateřské jsou těžké. Nakonec jsme ale našly cestu, jak práci a mateřství skloubit, shodují se doma pracující maminky. Přečtěte si, jak práci na mateřské nebo rodičovské zvládají jiné mámy. Třeba to bude fungovat i u vás.

 

Každé dítě je jiné, a každé vyžaduje úplně jiné zacházení. Někdo má doma malého křiklouna, kterého neuspí ani po dvou hodinách houpání a ukolébavek. Jiné děti zavřou oči, sotva přečtete tři věty z pohádkové knížky. Jak dítko roste, jeho zvyky a nároky se mění, takže dopředu nevíte, jaký bude další týden nebo měsíc.

Možná proto tolik maminek práci z domu předem vzdává. Statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) říkají, že v České republice je pracujících matek s dětmi do 2 let jen 22,3 %. Mezi nimi jsme našli 3 maminky, které se podělí o své způsoby, jak zvládají práci z domova při mateřské a rodičovské.

Každá matka má svoje fígle na práci z domu.

Hance fungují rituály a kontroverzní Estivillova metoda kontrolovaného pláče

 

Pokud patříte k nočním sovám, které pracují večer, je uspávání dítěte důležitou misí. Jenže mnoho dětí jako kdyby mělo radar, který je upozorní, že právě teď nesmí za žádnou cenu usnout. Jeden takový má také tříletý Honzík, syn markeťačky Hanky.

Hanka zkusila vše možné, ale nic nefungovalo. Pak objevila Estivillovu metodu, díky které získala 3 hodiny na soustředěnou práci.

Metoda pracuje s technikou kontrolovaného pláče, kterou vymyslel Eduard Estivill, autor knihy Dětská nespavost. Základem jsou společné rituály a časový plán, podle kterého rodiče posouvají intervaly příchodu do pokojíčku, když dítko pláče.

Estivillovu metodu vnímají odborníci jako kontroverzní. Já osobně ji rodičům nedoporučuji. Pro některé děti je metoda kontrolovaného pláče velmi traumatizující, což může mít negativní důsledky na jejich psychický vývoj. - Pavla Koucká, psycholožka

Odborníci také zdůrazňují, aby se na tomto přístupu nelpělo, pokud je dítě například nemocné. V ten moment maminku nebo tatínka dítě opravdu potřebuje.

Součástí metody jsou společné uspávací rituály, které vaši ratolest připraví na usínání. „U nás funguje koupání, pak hraní s dinosaurem, potom písnička a deka s Prasátkem Pepou přes peřinu,“ vyjmenovává Hanka jednotlivé rituály.

Dětem někdy stačí jen blízkost a speciální zábavu nepotřebují

 

Reklamy cílené na maminky jsou plné super produktů, které děti snadno uspí nebo zabaví na dlouhé hodiny. Jak ale ze zkušenosti říká maminka Veronika, jsou to jen marketingové podfuky.

Když bylo její dceři Emě 7 měsíců, dostala Veronika nabídku na tříčtvrteční úvazek z domova. Po práci se jí stýskalo a peníze navíc se také hodily, a tak na nabídku kývla.

Na pracovní začátky s miminkem se Veronika snažila připravit nejlépe, jak to jen šlo. Dceři pořídila vibrující houpačku, která kromě houpání hrála ukolébavky. Ema si ale ani po dvou týdnech na lehátko nezvykla. „Kvůli pláči jsem vstávala od počítače do dětského pokoje každou půl hodinu. Rvalo mi to srdce a cítila jsem se jako hrozná máma,“ svěřuje se Veronika.

Veronika si neúspěch vibrující houpačky vyložila následovně: „Rytmus houpání ani melodii, kterou dětem pobrukujete nedokáže žádná vychytávka nahradit. Ani kdyby měla dvacet režimů. Děti v tomhle prostě neoblafnete. Co mě ale překvapilo bylo, když jsem si Emu jednou vzala v zoufalství k počítači. Seděla vedle mě na dětské židličce a neplakala. Celou dobu mě jen pozorovala, hrála si s plyšákem nebo s kostkami. Občas dokonce i usnula. Tak nám to fungovalo do doby, než začala chodit do školky. Ona prostě byla jen zvědavá a chtěla vědět, co dělám.“

Ostatním maminkám teď Veronika radí, ať nevyhazují peníze za pomůcky, které jim slibují hodné děti. Stejně tak podle ní nefungují blikající a zvukové hračky, které navíc ruší při práci. Jediné, s čím měla u dcery úspěch, jsou montessori hračky. Jsou pro děti zajímavé a navíc během hraní trénují hrubou a jemnou motoriku.

Rituály před spaním a Montessori hračky patří k osvědčeným fíglům pracujících maminek.

Měňte prostředí a zaveďte rituály pro lepší flow

 

Když pracujete doma s dětmi, tak si jen tak do kavárny nevyrazíte. Pokud vás ale stereotyp ubíjí, změňte alespoň stanoviště třeba jako Julia, maminka ročního Olivera. Nic jako pracovní stůl s monitorem a nástěnkou u ní doma nenajdete.

Pracuje zkrátka tam, kde cítí, že se jí dnes bude pracovat a přemýšlet nejlépe. Někdy je to v dětském pokojíčku vedle spícího syna, jindy v kuchyni na barové židli a jiný den třeba na balkóně mezi spoustou květin.

Jiný režim naopak svědčí Petře, mamince dvou dětí v předškolním věku. Ta se dokáže soustředit jen na jednom jediném místě, a to v zimní zahradě. Zahrada je prosklená a vytápěná, takže tu pracuje po celý rok. „Je tu dostatek přirozeného světla, a to mi při práci svědčí. Ještě, než se pustím do práce, zaleju kytky, uvařím si zelený čaj a napíšu si pár vět do deníku. Tyhle rituály mi zklidní mysl po náročném uspávání a také mám dostatek času se přepnout z maminkovského do pracovního režimu.“

Vytouženého klidu na práci nedocílíte hned, možná nikdy

 

Víme, tohle jste, maminky, slyšet nechtěly. Řada těch, se kterými jsme si povídali, nám potvrdila, že to někdy zkrátka nejde. Každé dítě je úplně jiné a vyžaduje odlišný přístup. Některé triky, jak zabavit nebo uspat děti, fungují ve 100 % případů, některé naopak jen na jedno dítě ze sta.

Pokud ale ve vašem případě nepůjde skloubit mateřství s prácí, nevzdávejte to. „Nejde to teď, půjde to možná později,“ vzkazuje Alena, které to vyšlo až na třetí pokus. Poprvé se do práce vrátila krátce po porodu a rovnou s dvojčaty. Nemusela, ale chtěla, aby se doma nenudila.

„Každý mi říkal, jakou budu mít pohodu. Že miminka první měsíce jen spí a stres přijde později. U nás to bylo naopak. Jakmile jsem usedla k počítači, měla jsem jen 20 minut na práci. Rozbrečelo se první dítě, které tak probudilo to druhé a najednou brečeli společně. Práce a rodičovství u mě prostě nešlo skloubit.“

Za rok a půl se ale situace změnila. Sourozenci už se navzájem zabavili a srovnal se jim i spánek. Druhý pokus o práci z domu ale také ztroskotal, a to hned v prvním týdnu. Kluci si sami hráli, jen když maminka nepracovala. Jakmile Alena otevřela první e-mail, synové jí nosili hračky, někdy se bezdůvodně rozplakali a jednou na sebe málem strhnuli ubrus i s nádobím.

A tak vyšel až pokus číslo tři, kdy bylo klukům 2 a půl roku. Byli hodnější a na hraní už mámu nepotřebovali. „Teď už pracuji čtyři hodiny denně, někdy i déle, když se manžel vrátí dřív z práce. Byla jsem tu pro kluky, dokud mě potřebovali a dávali mi najevo, že ještě nebyl ten správný čas. Myslím, že dětem musíme naslouchat, abychom byli spokojení my i ony.“

Co vzkazují pracující maminky ostatním maminkám?

Věřte svým instinktům, ne reklamám

„Někdy děti pláčou naschvál, ale ve většině případů to má svůj důvod. Zhluboka se nadechněte a snažte se nevypěnit. Pokud tomu dáte dostatek trpělivosti a zájmu, brzy přijdete na to, co se vám svým chováním snaží říct. Pak se s tím dá skvěle pracovat nejen během homeofficu, ale třeba i na návštěvách." - Hanka

Dejte dětem čas, aby si zvykly

„Pokud dítě pláče, když pracujete, je to v pořádku. Je to pro něj nová situace, se kterou se potřebuje vyrovnat. Ale deti si zvykají neskutečně rychle. Nemějte kvůli tomu výčitky. Lepší je, když budete spokojenou pracující maminkou než frustrovanou, která doma křičí na děti." - Veronika

Krušné chvíle přijdou, ale netrvají věčně

„Když pracujete doma, tak se vyhroceným situacím nevyhnete. Děti vždycky přijdou a budou si chtít hrát v ten nejméně vhodný moment. Když někdy zvýšíte hlas nebo je posadíte před televizi, nevyčítejte si to. Tohle období netrvá věčně." - Alena