Jak na minimalismus? Dovolte si i malou neřest, radí profesionální minimalista Alvin Korčák

Americké domácnosti mají třeba 300 tisíc věcí, někomu jich k plnohodnotnému životu stačí jenom 72. Minimalista Alvin Korčák z webu Minimalisticky.cz nám vysvětlil, že pohoda při bydlení a radost ze života nespočívá v hromadění věcí, ale v něčem úplně jiném.

 

Alvine, v čem se minimalismus vlastně liší od generálního úklidu?

Minimalismus se s úklidem zaměňuje hodně často. My minimalisté vyznáváme krédo, že méně je více, ale zároveň nepotřebujeme věci vyhazovat, protože se snažíme zbytečnosti vůbec nepořizovat. Nesoustředíme se jenom na nábytek nebo oblečení. Ale i na digitální svět, na přátele, na finance, na všechno. Jde o změnu přemýšlení, nový životní styl, který nám pomáhá žít kvalitněji.

Minimalismus se také hodně prolíná s ekologií, kde stejně tak platí, že méně je více.

Ekologický aspekt je až druhotný, primární je pro nás kvalita života. Kvalitní život je pro mnoho lidí o dosažení štěstí. Spousta lidí tomu podřizuje úplně všechno. Málokdy jsou ale opravdu uspokojení a točí se tak v kruhu. Minimalista vnímá štěstí úplně jinak.

Jak?

Pro mě není štěstí nic, co je prchavé. Hledám stabilní hladinu štěstí. Oproti nadšení z nových bot, které brzy opadne, chci být dlouhodobě spokojený. Pomáhají mi k tomu tři věci, které produkují štěstí jako vedlejší produkt a zároveň mi pomáhají žít kvalitní život. První z nich je stav mysli tzv. flow, tedy schopnost plně se soustředit na jednu věc a oddat se jí. Nerad dělám cokoliv, co mi flow nepřivolá. Přitom to může být i obyčejná činnost jako žehlení.

Alvin Korčák

Alvin se narodil ve vesnici na jihu Moravy, teď žije v Brně a za prací dojíždí do Prahy. Je jedním z prvních Čechů, který v online prostředí začal s propagací minimalismu. Svůj web Minimalisticky.cz založil už v roce 2015, dnes dělá přednášky, na které chodí tisíce lidí. O minimalismu psal i svou závěrečnou práci, a to na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kromě blogování pracuje jako marketér, ve volných chvílích nadšeně plave, hraje stolní hry a miluje pořádný spánek.

Jaké jsou ty další dvě věci, které vás dělají šťastným?

Druhá věc je najít v životě nějaký smysl. Nemusí to nutně znamenat zachraňování dětí v zemích třetího světa. Smysl se dá najít i v úplně obyčejné práci. A ta poslední, ale neméně důležitá věc, jsou přátelé. Význam přátel podporují i vědecké studie, podle kterých jsou přátelé dokonce důležitější než rodina.

Svým vyprávěním o minimalismu umí Alvin maximálně zaujmout. Foto: Jana Dúbravčíková

K hromadění nás nutí reklama

 

Co když vám někdo řekne, že jeho štěstí spočívá právě v hromadění věcí?

V tomhle případě trpí takzvannou křeččí nemocí, což je jedna z nemocí z blahobytu. Chápu, že někdo rád sbírá věci, ale co mu to přináší? Pokud to dělá kvůli krátkodobému pocitu štěstí, stal se závislákem. Je to jako s honem na lajky na sociálních sítích.

Jak můžeme takovému člověku odůvodnit, že je lepší chtít míň než víc?

Třeba právě tak, že mu vysvětlíme, jak funguje opravdové štěstí. Vnímání domova totiž není založené na věcech. Domov netvoří věci, ale pocity. Nutkání nakupovat v nás vyvolává reklama, utratíme spoustu peněz, ale dlouhodobou spokojenost nám to stejně nepřinese. Pokud si to ten člověk ale neuvědomí a sám se nechce změnit, tak ho nijak nepřinutíme. Ale to ani není cílem. Měli bychom spíše inspirovat a ukazovat, že existuje alternativa.

Co si myslíte o hromadění užitečných věcí, jako jsou třeba knihy?

Tady já osobně nevidím problém a sám mám knížek celkem hodně. Pro mě je minimalismus o tom, mít věci, které nás naplňují. Knihy pro mě mají hodnotu, snažím se k nim vracet. Minimalismus není vojna a neměli bychom se při něm trápit. Klidně si můžeme nechat nějakou neřest, každý minimalista ji má, kamarádka blogerka třeba sbírá pokojovky.

Jak poznáme, která neřest je v pořádku, a která už ne?

Důležité je, aby nám neřest přinášela užitnou hodnotu. Přiznejme si, že nebudeme mít čas hrát hokej, střílet z luku, lézt po skále, plavat a ještě číst knížky. Soustřeďme se na těch pár nejdůležitějších věcí, které nám přináší tu největší hodnotu. Těm ostatním dejme vale.

Po stěhování nechejte věci v krabicích. Poznáte, co opravdu potřebujete

 

Bavili jsme se o prostředí, ve kterém žijeme. Co ale domov samotný, jste jako minimalista vyznavačem bytu nebo miniaturních domů, tzv. tiny houses?

Vyrostl jsem v rodinném domě na jihomoravské vesnici. Teď bydlím v Brně v bytě s dalšími spolubydlícími, takže tam mám svůj pokoj a stačí mi to. S domem je strašně moc práce, člověk se o něj musí starat, věnovat mu spoustu volného času. Navíc pak má větší prostor na hromadění věcí. Ale je to o osobních preferencích. Asi bych nešel do bydlení v dodávce, protože mám rád komfort, ale třeba malému domku se v budoucnu nebráním. Minimalisté mají velkou výhodu – svůj domov uklidí raz dva.

Co byste poradil mladé rodině, kterou zaujal minimalismus a právě se stěhuje do vlastního?

Stěhování je skvělá příležitost, jak odhalíte zbytečnosti. Mám rád takzvanou krabicovou metodu – po přestěhování nechejte věci ještě chvíli v krabicích a vytahujte jenom to, co potřebujete. Zbavte se všeho, co v nich během jednoho až dvou měsíců zůstane. Neplatí to ale samozřejmě na sezónní věci. Základem je, abyste se při třídění oprostili od emocí a přemýšleli racionálně.

Máte i další metody?

Těch metod je spousta. Pro pročištění šatníku je skvělý projekt 333 od Courtney Carver ze Spojených států. Na 3 měsíce si vyberte jenom 33 kusů oblečení, které budete střídat. Nepočítá se sem spodní prádlo, ale boty, kabelky, hodinky i brýle ano. Naučíte se dobře kombinovat věci, což je pro minimalisty základ. Já sám držím svůj šatník v tónech modré a černé nebo šedé, takže se mi oblečení dobře páruje.

Nepotřebné věci vyměňujte s druhými

 

A co s věcmi, které vytřídíte? Do koše asi úplně nepatří.

Přesně tak, vyhazování je až úplně poslední možnost. Lepší je prodej, darování nebo upcyklace, což znamená, že věc použijete na něco jiného. Rozbité kousky opravte, co se dá, to zrecyklujte. Nepotřebné knihy vložte do knihobudky. Já osobně doporučuju výměnu, které se moderně říká swap. Dneska vyswapujete cokoliv, od počítače až po skříně. Swapovací skupiny najdete třeba na Facebooku.

Když jsme u toho stěhování, jaké místo je v Česku minimalismu nejvíce nakloněné?

Myslím, že právě Brno. Tak trochu z legrace mu říkáme Mekka minimalismu. Působí v něm hned tři minimalističtí blogeři, které znám, založili jsme tam minimalistický festival Stačí málo, na přednášky mi tam chodí mnohem víc lidí než třeba v Praze.

Někteří lidé mají 300 000 věcí, jiní jenom pár desítek. Posluchačů je ale lepší mít víc než míň. Foto: Jana Dúbravčíková

Místo extrému je lepší uvolněnější minimalismus

 

Jak se vlastně stalo, že jste se stal profesionálním minimalistou?

Na minimalismus jsem narazil jak jinak než prokrastinací. Procházel jsem si web StumbleUpon, který mi náhodně ukazoval tipy na zajímavé články. A byl to asi osud, když mi vypadl článek na webu Becoming Minimalist, který píše Joshua Becker. Začal jsem se o to zajímat a řekl si, že tohle je přesně ono. Takhle chci žít. Po půl roce jsem si začal sám pro sebe psát blog, sdílel jsem ho na Facebooku a lidi začali moje postřehy číst. Teď jezdím s přednáškami po Česku a přednáším pro tisíce lidí.

Změnil se za tu dobu váš náhled na minimalismus?

Nejdřív jsem si hlídal počet věcí, které mám. Omezil jsem se třeba jen na 7 triček, 3 kalhoty a tak dál. Postupně jsem si ale uvědomil, že mi to škodí a je to zase jiný druh extrému. I když ani teď nemám triček a kalhot hromadu, nehlídám si už nějaké limitní množství – důležitější je, jestli to používám. Pak jsem se začal zajímat třeba o digitální minimalismus a o svůj vztah k práci. Nějakou dobu jsem totiž dělal několik věcí najednou, které mě ubíjely. Vyřešil jsem to jednoduše, prostě jsem zbytečné projekty ukončil a teď se mi lépe spí. Uvědomuju si, že neexistuje jenom jeden správný minimalismus, ale každý bychom měli mít nějakou svoji vlastní verzi, se kterou se budeme umět sžít.

Pojďme se na závěr podívat na druhou stranu stupnice. V čem by měl člověk žít na maximum?

Pro mě je to hlavně trávení času s blízkými lidmi a dělání věcí, které mají smysl. Cítíme se u nich dobře a dostaneme se u nich do stavu flow. Nemusí to být velké věci jako cestování, naplňuje mě i to, když si jdu zaplavat s kamarády. Musíme také neustále hledat další věci, které nás budou těšit. A na maximum bychom se měli řídit tím, co si pro svůj život sami určíme jako jeho vylepšení.

CHCI DALŠÍ POHODOVÉ ČTENÍ

Proč se nestydět, když si domů pozvete hodinového manžela

S prosbou o pomoc mi volají nejen mladé slečny bez přítele nebo starší dámy, ale také muži nebo jejich manželky. Nemyslím si, že je to trapas. Každý jsme šikovní a nešikovní v něčem jiném. Já jsem třeba marný na počítače...

Hledá se levný byt. Zn.: v Praze a bez přísné hypotéky

Divoká léta už máte za sebou. Všude jste byli, všechno jste viděli. A teď hnízdíte a zakládáte rodinu. S optimismem otevíráte nabídku bytů v Praze, chvíli brouzdáte inzeráty, pak klejete. To nadosmrti zůstanete...

Při sestěhování s partnerem respektujte pohodlí toho druhého, radí mladé páry

Zkusíme to společně. 3 mladé páry nám daly osobní tipy, jak si s partnerem po sestěhování do jednoho bytu zařídíte pohodové bydlení. Zjistěte, kam s přebytečnou sadou talířů a jak si mladí Češi stanovují...