Při sestěhování s partnerem respektujte pohodlí toho druhého, radí mladé páry

Zkusíme to společně. 3 mladé páry nám daly osobní tipy, jak si s partnerem po sestěhování do jednoho bytu zařídíte pohodové bydlení. Zjistěte, kam s přebytečnou sadou talířů a jak si mladí Češi stanovují domácí pravidla. Společnou domácnost vytvoříte, i když ještě nemáte tolik zkušeností.

 

Zamyslete se, jak by mělo vypadat vaše ideální bydlení. Nejspíš si představujete krásnou terasu plnou květin. Do ideálního obýváku možná patří modrá stěna. A do koupelny vyhřívaná podlaha. Ale přemýšlíte i nad tím, kdo tu bude kromě vás bydlet?

Když člověk vytváří bydlení, chce ho obvykle s někým sdílet. A co si budeme povídat, budovat pěkné prostředí ve dvou je o polovinu levnější. Ne však snazší. Každý má jinou představu i jiné zvyky, které společné bydlení ztěžují.

„Stěhovat by se k sobě měli lidé, kteří se dobře znají a mají k sobě blízko,“ připomíná student Filip, který už nějaký pátek bydlí s přítelkyní Jessicou. Působí přitom trochu jako dva jednorožci: plní elánu a nadšení. Nebydlí ve svém, ale pronajímají si společně pokoj ve studentském bytě. Učí se vycházet spolu i se svými spolubydlícími. Jde vidět, že i když je to jejich první spolubydlení, zatím jim všechno bez problému klape.

Lepší než přenášet věci mezi dvěma byty

 

V jiné situaci je Milena, která se ke svému příteli Pavlovi právě stěhuje. „Je mi skoro třicet a vztahy už vnímám jinak, mám tendenci kroky urychlovat. S přítelem jsme se poznali nedávno a stěhuju se k němu docela brzo. Kolem dvacítky jsem si na to ale brala vždycky hodně času.“

Oba páry se shodují, že sestěhování přináší výhody. Ušetří totiž to nejcennější: čas. „Nebavilo mě pořád přenášet věci mezi dvěma byty. Domů jsem chodila hlavně prát,“ směje se Milena.

Kromě časové úspory ve společném bydlení uvítáte třeba, že:

  • se lépe a rychleji poznáte,
  • vybudujete společné pohodlí a zázemí,
  • zaplatíte menší nájem,
  • vystřídáte se v péči o domácího mazlíčka,
  • úklid nespadne jenom na vás, stejně jako nákup toaletního papíru, pracího prášku a dalších nezbytností.

Stěhování je skvělá příležitost, jak zredukovat zbytečnosti. Držte se při tom zásad minimalismu.

Vytvořte pohodlí, ale pro oba

 

Jednou z prvních strastí společného bydlení je nějaký pěkný byt vůbec najít. Ať už si rádi tlačíte svou, nebo rozhodnutí raději přenecháte druhému, mluvte o svém ideálu otevřeně. Aby se vám na novém místě líbilo, musí odpovídat představám vás obou.

Trochu jednodušší to máte, když se stěhujete za přítelem nebo přítelkyní. Dejte ale pozor, abyste se tam necítili jako vetřelec. Domov je teď váš, společný. V podobné situaci se ocitla Milena, která celou situaci vyřešila nezvykle. „K Pavlovi jsem se nastěhovala postupně. Myslím, že ho to tolik nevyděsilo, jako kdybych přijela s plnou dodávkou krámů,“ vypráví mladá analytička.

Z Milenina přístupu jde cítit respekt k partnerovi, a to je jenom dobře. Při zabydlování se domluvili na využití jednotlivých místností: „Oba hodně cvičíme, proto jsme si z poloviny obýváku udělali tělocvičnu. Bylo to naše společné rozhodnutí a jsme rádi, že v tom souzníme.“

Co je v domě dvakrát, není pro mě

 

Při samotném stěhování narazíte na zdánlivě banální, a přitom zapeklitý problém. Najednou máte dvě sady talířů a příborů. Chybí vám stejné povlečení na postel, ale zase máte dva velké gauče.

Tyhle komplikace řeší Milena hned několika způsoby. Její nejoblíbenější je takzvaná dekolaudace. Zbývající věci nechá v bytě, který právě opouští, a pozve sem známé. Popíjejí víno a berou si, co se jim hodí. „Jsem totiž líná věci fotit a prodávat. Kamarádka si takhle odnesla skleničky, které jí při stěhování zase chybí,“ popisuje.

Další přebytečné věci Milena vymění s druhými, takzvaně vyswapuje. Jednak se při tom domlouvá s kolegy v práci, jednak využívá speciální facebookové skupiny. Některé věci zase upcykluje a najde pro ně nové a lepší využití. Skříňku přetře na barvu zbývajícího nábytku, starou židli renovuje.

Milena si dobře uvědomuje, že co má ona navíc, to druhým chybí. Věci tedy odnáší na charitu. Nejdřív do svých oblíbených zařízení zavolá, jestli konkrétní předměty zrovna potřebují, většinou s tím ale není problém. Charita věci buď prodá za pár korun v obchůdku, nebo je rozdělí potřebným. „Uvítají i zdánlivé hlouposti jako povlečení, deskovky, potraviny, protože lidem často chybí základy,“ říká dobrodějka.

Domluvte se spolu, jaké věci máte dvakrát a co z toho může jít pryč. Vyhazování na sběrný dvůr berte až jako poslední volbu.

Já budu chodit po špičkách

 

Pokud jste překonali fázi rozhodování, hledání a stěhování, máte pocit, že je to nejhorší za vámi. Ještě ale buďte ostražití. Během prvních dnů si s partnerem stanovte pravidla, na kterých vám záleží. Nemusí jít o nic světoborného, ale o pár základů, které jsou pro jednoho z vás důležité.

Taková pravidla si na začátku spolubydlení nastavila i Jana, ilustrátorka z Prahy. Nemusí jít o žádnou dohodu spolubydlících, na kterou nedá dopustit Sheldon Cooper. Patří sem ale obyčejné věci jako:

  • když chce jít jeden spát, druhý půjde z ložnice do obýváku a ztiší hudbu,
  • když zašpiníme nádobí, rovnou ho dáme do myčky a nečekáme, až to udělá ten druhý,
  • film na večerní sledování vybírá ten, kdo měl náročnější den.

Co platí v jedné domácnosti samozřejmě nemusí vyhovovat druhým. Třeba Filip by s rozsvíceným světlem v pohodě usnul. S přítelkyní na začátku spolubydlení řešil hlavně úklid. Oba po debatě zjistili, že mají k nějakým věcem nechuť, ale že partnerovi zrovna nevadí. Tak si mezi sebou činnosti chytře rozdělili: Filip vytírá podlahu, luxuje, utírá nádobí, přítelkyně zase vaří, pere a žehlí. A nikdo se netrápí nad něčím, co ho vyloženě nebaví.

Bavte se o věcech, které vám vadí

 

Je pravděpodobné, že všechno nevychytáte na samotném počátku spolubydlení, hodně rozdílů se objeví až po několika týdnech, měsících i letech. I tady ale platí, vyříkejte si je v klidu hned, jakmile vás začnou trápit. Stejně jako Milena, která si uvědomila, že potřebuje pořádné rozloučení a přivítání: „Vadí mi, když mě přítel skoro ani nepozdraví a hned jde dělat svoje. Vyříkali jsme si to a já se nemusím potají rozčilovat.“

Stejně jako v každém vztahu, i ve spolubydlení platí ještě jedno neměnné pravidlo: nic není dokonalé. Některé věci totiž nezměníte, ani když se snažíte. „Přítel má mazlíčka, ježka. Ježek mě ale nějak nemá rád a pořád prská, když ho chci pohladit. Nezbývá mi, než se s tím smířit. Kdyby ale bylo všechno perfektní, byla by to nuda,“ vypráví Milena.

S tím souhlasí i ilustrátorka Jana, která s přítelem bydlí už šest let a stěhovali se do nového bytu dvakrát. „Základem je nebrat všechno moc vážně a nedělat z mouchy medvěda. Každý má svoje zlozvyky. Já občas po příteli uklízím rozházené oblečení, on mi zase připomíná, že hromadím spoustu zbytečností. A díky téhle spolupráci to vlastně perfektně klape,“ usmívá se.

Společně už vybírají byt, který si koupí na hypotéku, založí v něm rodinu a možná tu i zestárnou. Ale to už je jiná pohádka.

Další pohodové čtení

Hledá se levný byt. Zn.: v Praze a bez přísné hypotéky

Divoká léta už máte za sebou. Všude jste byli, všechno jste viděli. A teď hnízdíte a zakládáte rodinu. S optimismem otevíráte nabídku bytů v Praze, chvíli brouzdáte inzeráty, pak klejete. To nadosmrti zůstanete...